Často používané termíny
Adaptace a mitigace
O adaptačních a mitigačních opatření vůči změně klimatu hovoříme velmi často. Adaptační opatření jsou ta, jimiž se snažíme reagovat na důsledky změny klimatu a na změny, které musíme provést, aby se změna klimatu zpomalila. Typickou oblastí adaptačních opatření je například Mechanismus spravedlivé transformace, jehož cílem je převést evropskou energetiku a ekonomiku od závislosti na fosilních palivech k ekologicky udržitelnějším zdrojům energie.
Taková adaptační snaha má obrovský dopad na zaměstnanost, strukturu hospodářství a společnosti, takže se neobejde bez veřejné finanční podpory. Transformace zde znamená právě změnu hospodářské struktury při snaze zachovat a zlepšit životní podmínky společnosti. Jde o reakci na změnu klimatu a jde tedy o adaptační proces.
Mitigace naopak znamená snahu odstranit samotné příčiny změny – snížit emise skleníkových plynů zaváděním patřičných udržitelných energetických řešení (například získávání energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou sluneční záření či vítr).
Carbon lock-in
Tímto termínem je například podle Švédského institutu pro životní prostředí SEI označována tendence, aby uhlíkově intenzivní technologické systémy zůstávaly v provozu po dlouhou dobu a bránily v zavádění nízkouhlíkové alternativy, z důvodů technických, ekonomických a institucionálních. Pro úsilí o snížení emisí skleníkových plynů v ČR se typickou hrozbou carbon lock-inu stávají aktuální investice do plynové infrastruktury, které podpoří udržení energetických provozů závislých na fosilních palivech – např. zemním plynu – na další roky dopředu. Jde především o podporu pořizování plynových kotlů do domácností a jejich označování za klimaticky příznivé, respektive o investice do dálkového vedení tepla.
CO2e – ekvivalent oxidu uhličitého
Proč se u značky pro oxid uhličitý uvádí malé „e“ nebo „eq“? Označuje se tím, že daný údaj vyjadřuje množství skleníkových plynů, které je co do účinku na klima ekvivalentní danému objemu oxidu uhličitého. CO2 je chemická značka, CO2e je značka měřítka dopadů skleníkových plynů na klima.
Cíle zelené tranzice
V našich textech často, v různých obměnách, mluvíme obecně o „cílech zelené tranzice“. Je v pořádku používat spojení i v obecném významu pro označení snah snížit emise CO2e ve všech oblastech lidské činnosti a snah adaptovat se na změnu klimatu, ale v úzkém smyslu slova považujeme za cíle zelené tranzice skutečné zavádění konkrétních opatření.
Hlavní z nich stanovuje Zelená dohoda pro Evropu, tj. zajištění uhlíkové neutrality EU do roku 2050, dosažení ekonomického růstu bez závislosti na neobnovitelných zdrojích a fosilních palivech a zajištění spravedlivé transformace. Zelená dohoda byla doplněna právně závazným Nařízením Evropského parlamentu a Rady EU 2021/1119, které stanovuje evropský právní rámec pro klima (tzv. European Climate Law), a dále balíkem opatření Fit For 55 z července 2021, který původní plán Zelené dohody zpřesňuje, zpřísňuje a doplňuje.
Cíle Zelené dohody, a nejen její, jsou dále specifikovány: Balíček Fit for 55 například obsahuje legislativní návrhy a politické iniciativy, které revidují systém EU pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), včetně jeho rozšíření na lodní dopravu, revizi pravidel pro emise z letecké dopravy. Vyžaduje regulovat oblast emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání (zemědělské) půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, reguluje využívání obnovitelných zdrojů energie a zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, stanovuje emisní normy CO2 pro osobní automobily a dodávky, přináší revize směrnic o zdanění energie a další a další oblasti. Regulace a normy mají v důsledku vést k dosažení výše uvedených cílů.
Decoupling růstu a emisí
Méně často se v našich textech objevuje poukaz na tento důležitý koncept. Veškerá mitigační a adaptační opatření pracují s myšlenkou, že je třeba udržet růst HDP ekonomik, které zatím produkují skleníkové plyny, avšak zamezit tvorbě těchto emisí. Oddělit tedy od sebe hospodářský růst a tvorbu emisí. Státy EU, včetně ČR, zatím skutečně zvládaly udržovat růst HDP.
Přitom se také státům EU v celkovém průměru daří snižovat objem produkovaných CO2e (což ovšem o ČR neplatí; naše emise spíše stagnují). Ovšem snižování se děje často za cenu tzv. vývozu skleníkových emisí do jiných částí světa (z nichž pak dovážíme takto vzniklé komodity). Navíc se zdá, že snaha udržet růst HDP dosahuje už svého limitu, zatímco snižování emisí musí pokračovat ještě drastičtěji než doposud (a to nejen v EU). Oddělení hospodářského růstu od produkce emisí, nebo rezignace na potřebu trvalého růstu HDP, nás teprve čekají.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC)
IPCC je mezinárodní síť vědeckých pracovníků. Jde o poradní orgán, který poskytuje informace o změně klimatu veřejnosti – se specifickým zaměřením na tzv. decision makery (vlády, mezinárodní aliance, velké firmy apod.). Samotný Panel nevykonává výzkum, ale monitoruje, rešeršuje a srovnává obrovské množství individuálních nezávislých studií, experimentů, analýz a výzkumů souvisejících se změnou klimatu.
Jeho závěry jsou publikovány v pravidelných zprávách v sedmiletých intervalech, s řadou speciálních zpráv v mezidobích. Ve své páté zprávě z roku 2014 přišel Panel s odhadem, že „zdvojnásobení [koncentrace] CO2 oproti předprůmyslovému období (1850–1900) nejspíše vytvoří podmínky pro oteplení o 1,5–4,5 °C, než se na Zemi vytvoří nová rovnováha.“
Odhadoval, že pokud emise nesnížíme, při současném tempu ke zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého dojde kolem roku 2060. Dodejme, že formulace naznačuje, že než se vytvoří nová rovnováha, bude planetární klima v nerovnovážném stavu, těžko předvídatelné, v procesu nevratných změn, s nimiž si lidstvo nemusí umět poradit.
Uhlíková neutralita
Uhlíková neutralita znamená rovnováhu mezi produkcí oxidů uhlíku a jejich odbouráváním z atmosféry. Uhlíkově neutrální může být stát, odvětví, či konkrétní energetický provoz. Vždy to znamená, že daná entita neprodukuje větší množství CO2e než sama také odstraní. Doslovně vzato se berou v potaz skutečně pouze skleníkové plyny CO2 a CO, ale protože plynů způsobujících skleníkový efekt je mnohem více, je někdy za uhlíkovou neutralitu považována prostě balance mezi produkcí a odstraňováním skleníkových plynů.
Změna klimatu vs. klimatická změna
Je dobré a terminologicky správné od sebe odlišit tato dvě slovní spojení. V odborné literatuře se označení „změna klimatu“ začalo uplatňovat pro aktuální nebezpečnou a prudkou změnu způsobenou do značné míry člověkem (anglicky climate change). Tedy pro změnu, která způsobuje destabilizaci klimatického systému celé planety, a to v důsledku skleníkového efektu a jeho dopadů. Obecněji pak hovoříme klimatických změnách: změnách, které v probíhají v klimatickém systému neustále, přirozeně, o změnách počasí, změnách, které by se děly i bez velkého lidského přičinění.
Kam dál…
Další základní i doplňující informace podané erudovaně, srozumitelně a nezávisle najdete například na těchto webech: